Příběhy,povídky,básničky

Životopis od Kate Knightley

27. ledna 2010 v 10:38 | Princessa
Na začátek chci říct: "Kate, vůbec to není trapné. Je to skvělé vyprávění!"

Jsem moc ráda, že i přes své neoprávněné obavy mi dala Kate svolení na zveřejnění jejího výtvoru. Nadchlo mě to, že do životopisu vybrala vlastně dva děje. Jeden, když vyprávěla o svém děctví, ve kterém se nezapomněla zmínit o příhodách, co se staly, a druhý, kde vypráví o setkání s Bellatrix.

Kate, je to opravdu pěkná práce. Samozřejmě hodnotím plným počtem + extra bodíky ;-)

Životopis od Hakky

27. ledna 2010 v 10:26 | Princessa
Tak, dostala jsem další svolení na zveřejnění práce, kterou mi poslala Hakky a za kterou dostává plný počet bodů. Líbilo se mi, jakou formu vyprávění zvolila. Nebála se ani vložit do svého povídání komediální prvky, což je někdy opravdu těžké, zde se to však podařilo na jedničku.

Jediné, co bych vytkla, bylo časté opakování slov "jsem, byla" atd. Ale nejsme ve škole a dívám se opravdu na obsah a formu vyprávění, ne na slohové chyby.

PS: vypadá to opravdu zajímavě, klidně bych si dala podrobnější pokračování :-)

Žívotopis by Mikky

22. ledna 2010 v 10:48 | Princessa
Drazí návštěvníci! Než se pustíte do čtení životopisu od Mikky, musím vás upozornit, že tahle práce je brilantním dílem. Autorka si na něm dala moc záležet a popravdě jsem byla mile překvapena, že se do toho tak ponořila.

Práci jsem přečetla jedním dechem a musím říct, že je skvělá a určitě bude ohodnocena plným počtem bodů + body za plnění úkolu nad rámec.

Míkky, je to opravdu skvělá práce! Jen tak dál.

Povídka od Bonnie - Výbuch (cz)

22. října 2009 v 19:45 | Lily_Potter
Harry se otočil na bok a zavřel oči. Nemohl usnout. Ani to nešlo při tom randálu. Kdyby aspoň nevzlykala!!
"Hermiono, přestaň!" Zakřičel. Nic
."Herm, ksakru nech toho!" Zařval ještě jednou. Teď už ho slyšela.
."Harry, ty mi můžeš víš co, nemůžu za to, že mám rýmu!" Rozčilovala se.
Samozřejmě, že to nebyla rýma, ale Harry byl rozčílený že nemůže usnout tak jen tak dost ostře ze sebe vyhrknul: "Tak se vysmrkej nebo si dej kapky do nosu nebo si jí odčaruj, ale už nevzlykej!!!" Řekl jí.Hermiona si vzala polštář a naštvaně odešla. Harry se usmál a usnul...
Hodnou chvíli spal, když v tom rána jak z děla…Lekl se tak až spadl z postele.Podíval se kolem, pátral po tom co ten hluk vyvolalo.Nikde nic!

"Hermiono'' zavolal
,,Co tady vyřváváš snažím se spát, spadl jsi na hlavu nebo co?" ozvala se Hermiona a Harry byl rád, že ji slyší a že konečně přestala vzlykat.
,,Možná se mi to jen zdálo?" pomyslel si.
,,Hermiona je vedle musela by to slyšet taky kdyby se mi to nezdálo." Breptl Harry a snažil se znovu usnout.
Když už konečně začal usínat ozvala se další rána a hrozivý výkřik.
Harry se lekl a tázavě zavolal ,,Hermiono?"
Ale nikdo se neozýval všude bylo jenom hrozivé ticho, Harry strácel dech ve vzduchu bylo dusno.
Byl si naprosto jistý, že slyšel ráno a Hermionin výkřik.Zavolal tedy znovu ,,Hermiono jsi v pořádku?" ale nikdo se neozval.Nejprve si Harry myslel, že si z něj Hermiona tropí žerty za to jak se k ní choval, ale když zavolal potřetí a nikdo se neozval, nezbývalo mu nic jiného než vstát a jít se podívat vedle.
Vstal, obul si svoje nejmilejší pantoflíčky s bambulkami a hodil přes sebe župan s králíčky, který měl taky moc rád…
Došel do vedlejší části velkého plátěného stanu a nemohl uvěřit svým očím.Všechno bylo rozházené a rozbité jako po výbuchu, jediné co zůstalo neporušené bylo křeslo přes které byla přehozená deka a polštář, Hermionin polštář, který si sebou odnesla…
,,Hermiono" zavolal, ale nikdo se neozval.
Harry se rozhlédl kolem.Koukal po věcech, když v tom spatřil něco moc divného ,,Hermioninu hůlku,,
,,Kdyby to vše dělala Hermiona asi by nenechala valet svou hůlku na zemi " pomyslel si Harry.
Měl pravdu Hermiona nikdy nenechávala valet svou hůlku jen tak po zemi, nikdy.
,,Hermiono, jestli tu jsi tak se ukaž!" zlobil se Harry.
Ale nikde nikdo, Harry se začínal bát.Ne o sebe, ale o Hermionu.Věděl, že tam Hermiona není, ale v hlouby duše doufal že to tak není a tak stale jen volal…
,,Hermiono, prosím, ozvy se tohle není legrace!" ,,Hermiono?"
,,Hermiono" a zase ,,Hermionoo!" ale stále pořád jen to hrozné ticho.
Tohle bylo i na Harryho moc, potom co prohledal celý stan, aby se ujistil že tam Hermiona opravdu není, vyběhl ven …
,,Hermionoooooooooooooo…" zakřičel z plných plic a do očí mu vhrkli slzy.
Snad si myslel že bude tam, ale všude bylo jen ticho a černočerná tma.
,,Co jsem to jenom udělal, tohle mi Ron nikdy neodpustí až se vrátí, jestli se vrátí!" bědoval Harry.
A vzpomněl si na to proč vlastně Hermiona vzlykala.Až teď mu došlo co se vlastně stalo…
V jeden jediný den ztratil dva blízké lidičky. Ron odešel bůh ví kam a Hermiona…
,,Ach" vzdychl Harry.
Ještě jednou pohlédl do černé tmy a pak se vrátil do stanu…

Příběh od Casion - Meltobalový zápas (sk)

22. října 2009 v 19:38 | Lily_Potter
Metlobalový zápas

A bolo to tu! Bolo pár minút pred dvanástou a na tribúnach okolo metlobalového ihriska sedeli profesori a študenti z Rokfortskej strednej školy čarodejníckej. O niekoľko minút sa mal začať rozhodujúci zápas, v ktorom sa hralo o Metlobalový pohár! Najdôležitejší zápas sezóny medzi Chrabromilom a Slizolinom.
Veľké hodiny na veži Rokfortu začali odbíjať dvanásť a na štadión prileteli dve družstvá a zaujali predpísané postavenie na ihrisku. Profesorka Hoochová odpískala začiatok a zápas sa začal. Z tribún sa ozývali hlasné pokriky: ,,Chrabromil do toho!!! Výborne!!!" Stíhači hľadali ohnivú strelu Odrážači odrážali dorážačky a triafači skórovali. Pri chrabromilských obručiach sedelo na metle pekné sedemnásť ročné dievča s gaštanovo hnedými vlasmi. Vďaka tomuto dievčati Slizolinčania ešte ani raz neskórovali a stav bol 50 - 0 pre Chrabromil. Toto dievča sa volalo Sania Winterová.
Sania sa sústredila na hru a pozorne sledovala prehadzovačku a s ľahkosťou a eleganciou chytala strely letiace na obruče. V diaľke jasne rozoznala zeleno - strieborného stíhača letiaceho k zemi, za ktorým sa hnal stíhač s červeno - zlatým dresom. To však nebola jej starosť a tak radšej sledovala slizolinských triafačov. Až príliš neskoro si všimla, že na ňu letí dorážačka a nestihla sa uhnúť. Stočila síce metlu, ale dorážačka jej udrela do pravej ruky v ktorej jej nepríjemne prasklo. V ruke jej vytryskla bolesť, no Sania hrala ďalej. Ľavou rukou vyrazila prehadzovačku, ktorá odletela preč.
Slizolinský triafači zdvojnásobili úsilie a oveľa via strieľali na obruče, ktoré strážila Sania. Snažila sa vychytať čo najviac lôpt, no keďže bola praváčka a mohla používať iba ľavú ruku bola v značnej nevýhode. Stav bol 60 - 50 pre Chrabromil.
,, Vyzerá to, že Sania Winterová má trochu problémy s chytaním lôpt, ale čo by chceli keď má kôli tým slizolinským podrazákom zlomenú ruku!" kričal do mikrofónu pekný piatak z Chrabromilu, ktorý komentoval zápas. Za slizolinských podrazákov dostal tresnutie od profesorky sediacej za ním.
Chrabromilčania hlasnými pokrikmi povzbudzovali Saniu, aby ešte vydržala. Sania sa pri týchto povzbudzujúcich pokrikoch pousmiala a s jemným úsmevom bránila obruče. Každému bolo jasné, že toto je jeden z najlepších metlobalových zápasov v histórii Rokfortu. Neustále boje na oboch stranách to neustále potvrdzovali. Hráči začínali byť unavení a ostatní na tribúnach začínali zachrípnutí od neustále povzbudzovania a fandenia svojmu týmu.
Neďaleko tribúny, kde sedel profesorský zbor sa začalo záverečné nahňanie ohnivej strely. Obaja stíhači sa hnali veľkou rýchlosťou vedľa seba a načahovali ruky po ohnivej strele.
,,A je to tu! Teraz sa rozhodne o víťazovi Metlobalového pohára!" rozliehal sa ihriskom hlas komentátora. Všetci so zatajeným dychom sledovali ako sa chrabromilský stíhač naťahuje a chytá malú trepotajúcu sa zlatú loptičku.
,,Chrabromil vyhral!" kričali nadšene študenti Chrabromilu, Bystrohlavu aj Bifľomoru. Sklamanie na strane Slizolinu sa nedalo zakryť.
K Sanii priletel slizolinský odrážač.
,,To je tvoja vina ty špinavý humusáčka!" skríkol na ňu nahnevane. Sania mu chcela niečo povedať, no ucítila silný a tvrdá náraz do hlavy. Cítila, ako jej po čele a tvári steký teplá krv. Obraz pred očami sa jej začal rozmazávať. Videla nejasné, rozmazané postavy v červených dresoch letiace na metlách k nej.
,,Sania!" počula kričať známy hlas no nemohla odpovedať. Zatvorila oči a upadla do sladkého bezvedomia. Skĺzla z metly, ktorá zoszala visiť vo vzduchu a padal voľným pádom k zemi. Bola vo výške asi 15 metrov.
Na čele letiacej skupiny chrabromilčanov bol stíhač, ktorý chytil ohnivú strelu. Všetkých predbehol a ako prvý sa vrhol strmhlav dole, aby zachytil padajúcu Saniu. Nevyzeralo to dobre, ale v poslednej chvíli sa mu predsa len podarilo chytiť Saniu a vytiahnuť ju na jeho metlu. Opatrne s ňou pristál a položil ju na zem. Pribehli k nim profesori. 2ahkým mávnutím ju prebrali z bezvedomia.
,,Sania, ako ti je?" opýtal sa jej chrabromilský stíhač kľačiaci na zemi vedľa nej.
,,Skvele braček. Veď sme predsa vyhrali!" odpovie mu Sania a široko sa na neho usmeje. Všetci z chramromilského týmu si vydýchli od úľavy.
Saniin brat sa postavil a nahnevane sa zahľadel na dvojicu slizolinských odrážačov, ktorý zapríčinili Saniin pád.
,, All, nerob hlúposti." Povedala Sania pri pohľade na brato, no ten vykročil k tým chalanom. Podišiel k prvému a z celej sily mu vrazil. Okamžite sa mu z nosa spustila krv. Pribehli mu na pomoc ostatní hráči zo Slizolinu, no to tam už boli aj Chrabromilčania. Strhla sa bitka, v ktorej lietali facky, päste a kopance.
Profesori zasiahli a snažili sa bitku ukončiť. Pridali sa aj študenti z tribún. Asi o pol hodinu sa profesorom konečne podarilo bitku ukončiť. Sania však bola už dávno v nemocničnom krídle, kde sa o ňu starala Madam Pomfrietová.
Po ukončení bitky a po tom, ako profesori žiakom postŕhali body, sa väčšina účastníkov bitky pobrala do nemocničného krídla, aby im Madam Pomfrietová ošetrila rany, ktoré utŕžili.
Toto bol naozaj jeden z najlepších Metlobalových zápasov! Všetci naň ešte dlho spomínali ako profesori tak aj študenti. Večer v naplnenom nemocničnom krídle, kde bola viac menej povznesená chrabromilská nálada Sania spolu s ostatními oslavovali úspešné ukončenie sezóny a víťazstvo Metlobalového pohára!
Po niekoľkých dňoch, keď sa všetci zranený vrátili do školy sa veci vrátili do starých zabehaných koľají, no všetci ešte dlho spomínali na to, aký tobol skevlý zápas.

The end.
 
 

Reklama
Reklama