Životopis od Kate Knightley

27. ledna 2010 v 10:38 | Princessa |  Příběhy,povídky,básničky
Na začátek chci říct: "Kate, vůbec to není trapné. Je to skvělé vyprávění!"

Jsem moc ráda, že i přes své neoprávněné obavy mi dala Kate svolení na zveřejnění jejího výtvoru. Nadchlo mě to, že do životopisu vybrala vlastně dva děje. Jeden, když vyprávěla o svém děctví, ve kterém se nezapomněla zmínit o příhodách, co se staly, a druhý, kde vypráví o setkání s Bellatrix.

Kate, je to opravdu pěkná práce. Samozřejmě hodnotím plným počtem + extra bodíky ;-)


Jméno: Mohan Agens Aires
Narození: 2.května 1950
Znamení: Taurus

Rodiče: Luna Wired (narozena 21.6.1920), James Wired (narozen 9.8.1915)
Stav: Svobodná


Jmenuji se Mohan Agnes Wired a chodím na školu čar a kouzel v Bradavicích.
Chtěla bych vám povědět něco o svém dětství a rodině.

Když jsem byla malá, neměla jsem moc dobrých přátel. Bydleli jsme daleko od ruchu města, u lesa, kde tekl malý potok. Sedávala jsem u něj. Jelikož jsem byla ještě dost malá, nechodila jsem do školy a neznala jsem moc dětí v mém věku. Když v tom přišel den, kdy mi mamka řekla, že jsme čarodějové. Já tomu nevěřila, ale ona mi ukázala nějaká kouzla a já pochopila...
Vůbec jsem nemohla přijít na to, proč jsem si něčeho nevšimla dřív.
Jednou večer jsem se zamyslela. Hledala jsem hluboko ve své paměti. Uvědomila jsem si, že jsem kdysi viděla taťku stojícího na zahradě, jak má v ruce nějaký opracovaný klacek a předním je konev, která zalévá kytky. Já tomu nevěřila, protože jsem v té době byla nemocná a malá. Tak jsem to úplně z paměti smazala.
A poté to všechno začalo. Přišel dopis z mé nastávající školy. Toho odpoledne jsme s mámou šly nakoupit potřebné školní věci. Vzala mě do úžasného obchodu s kouzelnickými hůlkami. Byl tam moc milí pán a já si jednu hůlku vyzkoušela. Sedla mi jako uplitá! Říkal, že tohle se zase tak často nestává, že by na poprvé hůlka sedla. Následně jsem mamce řekla, že bych si přála nějaký plášť nebo kabát. Vešli jsme do obchodu. Bylo tam celkem dost lidí, tak jsme si musely chvilku počkat. Poté jsem přišla na řadu. Ta milá prodavačka mě nejdříve změřila a potom šla do skladu. Pořád se ale na nás tak podezíravě dívala. Měla jsem z ní trošku strach, protože jsem to tu neznala. Po chvilce přišla s takovým černým pláštěm a řekla, že tenhle mi bude určitě vyhovovat.Oblékla jsem si ho a byla jsem s ním spokojená.Koupily jsme ho.

Další týden jsem už měla sbalený kufr, sovu a plášť. Jela jsem s rodiči na nádraží.
Ten vlak mně opravdu překvapil, ale horší bylo se na nástupiště dostat.Nasedla jsem do kupé, které bylo prázdné.Byla mi trochu zima, tak jsem si dala ještě jeden svetr navíc. Najednou ke mně přišla asi stejně stará dívka, měla blond vlasy a byla celá taková bledá. Pozdravila mne tichým hláskem, který byl jako pohlazení. Jmenovala se Luna-jako moje máma.Okamžitě jsme se spřátelily. Od té doby jsme byly nerozlučná dvojka. Chodily jsme do stejné koleje, mívaly i skoro stejné hodiny...

Nastal třetí ročník. Už jsme toho ledacos uměly, taky jsme nějaká lehká kouzla denně používaly. Ten den byla ve škole podivná nálada už od rána. Dozvěděli jsme se, že se nějakému klukovi ze čtvrtého ročníku něco přihodilo na školních pozemcích, ale zatím se neví, co s ním je. Já a Luna jsme byly celkem vystrašené, ale to vše se zase začalo urovnávat během vyučování. Ale na ten večer nezapomenu.

Byli jsme zrovna na školních pozemcích, já, Luna, Peter a Cissa. Měli jsme dovolené od ředitele trénovat let na koštěti, jelikož jsme v tom nebyli 2x nejlepší. Byla to zábava, ale až do chvíle, když se z ničeho nic tak hrozně rychle setmělo a ochladilo. Celkem jsme se vylekali, protože jsme nezapomněli, co jsme ráno zaslechli. Snesli jsme se dolů, že půjdeme do hradu.
Když jsme došli k hlavním dveřím zjistili jsme, že nejsou otevřít. Zkoušeli jsme je otevřít různými kouzly, taky jsme křičeli, jenže nikdo jako by nás neslyšel. To už na mě bylo moc.
Rozbrečela jsem se, ale naštěstí mě kamarádi utěšili a my to začali zkoušet dál. Najednou jsem uviděla někoho za rohem. Vyděsilo mě to, ale potřebovali jsme pomoc, tak jsem to řekla ostatním a běželi tím směrem. Uviděli jsme postavu v kápi jak jde pomalým krokem pryč. Zakřičela jsem na ni a ona se prudce otočila. Viděla jsem, jak drží v ruce pevně spjatou hůlku. Začala jsem litovat, že jsem se ozvala. Celou tu dobu nic neříkala. Až za několik chvil jsem poznala, že je to žena. V tom namířila hůlkou na Lunu a zakřičela "Stupefy"! Já se vylekala, nevěděla jsem , co mám dělat. Luna ležela na zemi a já nevěděla, co s ní je. Ta postava se blížila k nám čím dál blíž. Až přišla přímo ke mně. Nikdo z nás ani nepípl, natož aby něco utíkal. Já ji hleděla přímo do černých očí. Tak hrozně mi někoho připomínala, jako kdybych ji už někdy viděla. Ona se na mě taky dívala, jako by úplně zapomněla, že měla něco udělat. Najednou sebou prudce škubla a někam se rozběhla, když v tom zmizela.
Atmosféra se poté hrozně změnila. Hrad byl otevřený, viděli jsme západ slunce a celkově to bylo jiné.

Lunu jsme odvedli na ošetřovnu, mi si šli pořád ještě vylekané lehnout. Jak jsem tak ležela na posteli, přemýšlela jsem o té záhadné osobě. "Proč se na mě tak dívala. A proč tak z ničeho nic zmizela", říkala jsem si polohlasem. Pak jsem na to ale přišla. Když jsem byla ještě malá, tak vždy každou sobotu k nám chodila jedna mamčina kamarádka. Měla mě moc ráda a z mé strany to bylo podobné. Jenže jsem se jí vždycky bála. Chodila černě oblékaná a s různými přívěsky ověšená. Ale ty oči se nezapomínají. Měla je tak strašně tmavé. Nikoho jsem s takovou barvou očí neviděla. "Musela to být ona"! , vykřikla jsem. Jenže mi to pořád nedocházelo. "Proč by měla někoho napadávat a proč zrovna mé přátelé?"..
Dalšího rána v ranních novinách to bylo černé na bílém. Byla tam její fotka s článkem. Údajná Bellatrix Lestrange se pohybovala po školních pozemcích a napadávala nevinné studenty. Jednomu chlapci ze sedmého ročníku se jí podařilo zadržet kouzlem. Byla chycena a odvedena do Azkabanského vězení, kde bude až do konce svého života. Prý se takhle za něco mstila, bohužel neřekla nic víc.

Od té doby je u nás ve škole klid, Luna je naprosto zdravá a nadále se spolu každý večer radostně učíme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 蠍 Hakky Shika Shun 蜘蛛 蠍 Hakky Shika Shun 蜘蛛 | Web | 27. ledna 2010 v 14:57 | Reagovat

Hezké :) Škoda že bella furt zdrhá :D

2 Kate Knightley Kate Knightley | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 15:42 | Reagovat

[1]: :D to je pravda :)

3 Kate Knightley Kate Knightley | E-mail | Web | 27. ledna 2010 v 15:49 | Reagovat

Až teď vidím ty překlepy :D :D omlouvám se :)

4 蠍 Hakky Shika Shun 蜘蛛 蠍 Hakky Shika Shun 蜘蛛 | Web | 27. ledna 2010 v 16:22 | Reagovat

[3]: : Já jich ve svém mám! :D

5 Princessa Princessa | Web | 28. ledna 2010 v 8:31 | Reagovat

Holky, na překlepy se vykašlete :-) To není důležité a tady nejsme ve škole :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama